Pozitivní nálož díky Plným kapsám šutrů

Propadla jsem se časem, a to doslova. Když jsem na Noci literatury v Komorní Fidlovačce objevila v  programu Plný kapsy šutrů, nevěřila jsem, že tohle legendární představení stále dávají, jenom se přesunulo do jiného divadla.

Plný kapsy šutrů jsem viděla kdysi v divadle Rokoko a ještě doteď vnímám tu každou chvíli otřásající se vlnu smíchu, která se hledištěm přehnala při komických výstupech Miroslava Vladyky a Radka Holuba. Tahle hra irské autorky Marie Jones měla u nás premiéru již 12. 12. 2002, v takřka magické datum, a 12. 6. 2017 se odehrála v tomhle obsazení naposledy. V divadle Rokoku se udržela na repertoáru skoro jedenáct let a v Komorní Fidlovačce pak další čtyři roky. Patnáct let a patnáct postav. Miroslav Vladyka a Radek Holub jsou zde totiž splněným snem snad každého producenta, najmete si dva herce a přitom máte zajištěno kolem patnácti postav. Svým umem přitom herci dokázali řadě z těchto postav vdechnout plnokrevný a nezapomenutelný charakter. Možná vám na mysli vytane filmový pokus režisérů Toma Tykwera a sourozenců Wachowštích, kdy experimentovali s obsazením hlavních herců do více rolí v jednotlivých příbězích adaptace sci-fi románu britského spisovatele Davida Mitchella Atlas mraků. Ovšem v jevištním provedení ztvárnění tolika rolí musí být daleko větší záhul. Vždyť jenom ten fakt, že se po pěti minutách hraní musíte přešaltovat do úplně jiného typu postavy. Poklonu si zaslouží i naprosto sesynchronizovaný scénaristický stroj, v němž představení spolehlivě odsýpá. Při obměně postav na scéně, které se střídají někdy i v rychlém tempu, se totiž muselo myslet i na to, aby se nestalo, že herec nemá náhle parťáka, protože by musel v té dané chvíli hrát sám se sebou. Za zmínku stojí i zvuky, jimiž interpreti své kreace doprovázejí. Vtipné bylo napříkad čištění zubů, nebo holení, kdy zvuk přístroje musí v jedné chvíli zastat parťák, protože zároveň pronášet repliku a „bzučet“ by dokázal snad jen břichomluvec. Do toho si herci užili ještě také tahání a zvedání bedny po jevišti, která dokázala vmžiku změnit charakter prostředí. Prostě skvělé zpracování a výtečné výkony, nehledě na příběh, který je o snu snad každého z nás, něco se svým životem udělat a dobýt svět.