Superstar aneb Adrenalinová jízda jednoho rozhovoru

Písně dokáží zklidnit i zaktivizovat naše životy. Své sny o nastartování kariéry prožívají nyní účastníci soutěže Superstar, jejichž snaha vyvrcholí právě dnes večer. A mou cestu protknula hudba naprosto nečekaným způsobem.

Miluji soutěže jako je Superstar či The Voice, jsem jejich nadšená sledovatelka. Již od prvních řad v České republice, kdy jsem držela palce Anetě Langerové a vciťovala jsem se do jejího příběhu nejdříve nenápadné až introvertní osoby, která během soutěže vyrostla v silnou osobnost a svým zpěvem si podmaňující lidi kolem sebe. Ale znáte to, člověk nerad fandí sám a když jsem zaregistrovala na internetu komunitu k reality show, zajásala jsem. Netroufala jsem si diskutovat, ale vždy jsem se moc těšila, až si přečtu rekapy a komentáře pod nimi. Až okolnosti, kdy jsem se načas vymanila z pracovního stereotypu, v němž můj život ubíhal, jsem se rozhodla stát se více aktivní a odvážila se přidat svůj názor. Čas ubíhal a další soutěže prosvištěly na televizních obrazovkách a mně začalo být, byť ve virtuální komunitě, dobře a prožívala jsem dění kolem soutěží ještě více intenzivněji. Letos poprvé měla Superstar pětičlennou porotu a jedním z porotců se stal Leoš Mareš. Do porotcování se vrhnul s vervou sobě vlastní a mimo jiné i začal sledovat dění na diskusním fóru s tím, že i občas sám přispěl. Napadlo mě, že by stálo zato přinést jeho pohled na zákulisí Superstar, a to se i stalo skutečností, když jsem se nečekaně v pátek ocitla na stagi ve studiu v Jinonicích, kde Superstar probíhá, a měla tu čest s Leošem Marešem udělat rozhovor. Přepisování a zpracování rozhovoru byla pak krásná adrenalinová jízda tak, aby byl hotový ještě v neděli před finále. Vlastně je skvělé, že každý vnímá hudbu naprosto odlišně, ta pestrost názorů i na finalisty je osvěžující. A někdy je opravdu překvapením, jakou píseň si kdo vybere třeba i na poslech do auta. Stáli jsme s manželem na ulici a z auta opodál se valil divoký rockový nářez, bylo tak právě poledne, na večírek ještě brzy, ale přesto nám to s manželem přišlo krásné a nakopávací super písně do toho dne. Hudbu někdo za chvíli vypnul a vystoupil, byl to malý kluk tak osmiletý a zamykal auto. Když se s tatínkem vraceli za chvilku zpátky k autu, ptali jsem se tatínka, co pouštěl syn za hudbu, předpokládali jsme tak nějak automaticky, že kluk přejímá inspiraci od rodičů. Nato však kupodivu opáčil: "To se musíte zeptat synátora". Osmiletý kluk poslouchal AC/DC :-) Ať vám tedy hudba dláždí cestu přesně takovou formou, kterou zrovna potřebujete.