Záhadná Dáma s okovy

Umění se v létě stěhuje za lidmi ven. Před Rudolfinem se v Praze v srpnu odehrálo skvělé taneční představení skupiny SKUTR. Nejsilnější zážitek mi ale přinesla úplně běžná návštěva zámku. Od té doby moji mysl opanuje Dáma s okovy.

Při návštěvě děčínského zámku jsem se těšila zejména na proslulou Růžovou zahradu, ale když už jsme tam byli, rozhodli jsme se absolvovat jednu z komentovaných prohlídek na zámku. Nic nenasvědčovalo tomu, že se stane něco vyjímečného. Jedna komnata střídala druhou spolu s povídáním sympatického průvodce. Když jsme ale procházeli chodbou s rodovými portréty bývalých majitelů zámku, šlechtického rodu Thunů, zbystřila jsem. Na jednom z obrazů byla šlechtična s okovy. Ostatně pozoruji na sobě už delší čas, že nejsilnější emoce ve mně probouzejí scény z vězení, ať už to byl Šer chán z muzikálu Mauglí v Divadle Kalich zavřený do klece, či desperát Clyde v představení Bonnie a Clyde v Hudebním divadle Karlín ve chvíli, kdy se octne za mřížemi. Koneckonců i výběr mých oblíbených filmů Vykoupení z věznice Shawshank a Vlasy hovoří za vše. Stejně tak jako uvěznění, mě totiž fascinuje prolomení okovů, či konvencí, prostě vytoužená svoboda. A tak momenty z těchto děl, jako je operní árie linoucí se z reproduktorů, kterou pouští Andy v prvně jmenovaném filmu, nebo nespoutané sólo Bergera ve Formanově opusu, kdy tančí na stole před zděšenými zraky snobské rodiny, si okamžitě získaly mé srdce. Nejde mi tedy na rozum, proč by se šlechtična z významné rodiny nechala portrétovat s okovy, navíc na oficiálním obraze? Od kurátora sbírek jsem se dozvěděla, že jde o Claru Franzisku Thun.O jejím životě se ale moc neví a i na malovaném thunovském rodokmenu na zámku je bez jakýchkoli údajů.To ještě více podnítilo moji zvědavost. Prohledávala jsem internetové rodokmeny a snažila jsem se o jejím životě vypátrat nějaká fakta. Kromě informace, že byla vdaná za pána z Tupadel a zmínky o jejím úprku s nezletilým synem ze zámku v Kounicích, nebylo nic dalšího k nalezení. Záhada se naopak zvětšuje. Proč prchala směrem do Uher? Je její portrét jen zachycením maškarního kostýmu, jak se domnívá jedna z historiček umění, nebo okovy symbolizují něco jiného, co v té době bylo všem jasné, ale nám už smysl uniká? Nebo dokonce mohlo být vyobrazení s pouty módním trendem, či libůstkou malíře? Ostatně ani připisované autorství tohoto díla neusnadňuje pátrání. V katalogu je totiž uveden pouze středoevropský malíř 2. poloviny 17. století, tedy žádné konkrétní jméno. Shodou okolností jsem natrefila ještě na jeden takový portrét ženy s okovy v zámeckých prostorách, a to ve Vrchotových Janovicích. Ten je však spojován s řadou pověstí a ani není jisté, koho zpodobňuje. Zato Clara Franziska Thun vás, jakmile ji na obraze spatříte, neodolatelně vtáhne do mysteriózního, byť zatím neznámého, příběhu. Jednou z nabízejících se snadných vysvětlení přítomnosti pout by mohla být i pouta lásky. Z dat, která se dají z internetových rodokmenů zjistit, je jasné, že Clara Franziska Thun byla v době, kdy byl namalován obraz, vdaná. Ale proč by láska měla být připomenuta zrovna takovým na první pohled až ponižujícím způsobem? První moje myšlenka se totiž při spatření obrazu ubírala spíše směrem, co ta šlechtična provedla, že má okovy? Jestli doufáte, že by mohl do záhady vnést světlo její manžel, lajtnant Arnošt, hrabě a svobodný pán ze Suys, vyvedu vás z omylu, neboť jsem se při pídění se po podrobnostech o jeho životě dozvěděla, že genealogie jeho rodu není nikde dostupná. Takže je vlastně také tak trochu záhadný. Není těch tajemství kolem této dvojice příliš mnoho?