Plný kapsy šutrů jsem viděla kdysi v divadle Rokoko a ještě doteď vnímám tu každou chvíli otřásající se vlnu smíchu, která se hledištěm přehnala při komických výstupech Miroslava Vladyky a Radka Holuba. Tahle hra irské autorky Marie Jones měla u nás premiéru již 12. 12. 2002, v takřka magické datum, a 12. 6. 2017 se odehrála v tomhle obsazení naposledy. V divadle Rokoku se udržela na repertoáru skoro jedenáct let a v Komorní Fidlovačce pak další čtyři roky. Patnáct let a patnáct postav. Miroslav Vladyka a Radek Holub jsou zde totiž splněným snem snad každého producenta, najmete si dva herce a přitom máte zajištěno kolem patnácti postav. Svým umem přitom herci dokázali řadě z těchto postav vdechnout plnokrevný a nezapomenutelný charakter. Možná vám na mysli vytane filmový pokus režisérů Toma Tykwera a sourozenců Wachowštích, kdy experimentovali s obsazením hlavních herců do více rolí v jednotlivých příbězích adaptace sci-fi románu britského spisovatele Davida Mitchella Atlas mraků. Ovšem v jevištním provedení ztvárnění tolika rolí musí být daleko větší záhul. Vždyť jenom ten fakt, že se po pěti minutách hraní musíte přešaltovat do úplně jiného typu postavy. Poklonu si zaslouží i naprosto sesynchronizovaný scénaristický stroj, v němž představení spolehlivě odsýpá. Při obměně postav na scéně, které se střídají někdy i v rychlém tempu, se totiž muselo myslet i na to, aby se nestalo, že herec nemá náhle parťáka, protože by musel v té dané chvíli hrát sám se sebou. Za zmínku stojí i zvuky, jimiž interpreti své kreace doprovázejí. Vtipné bylo napříkad čištění zubů, nebo holení, kdy zvuk přístroje musí v jedné chvíli zastat parťák, protože zároveň pronášet repliku a „bzučet“ by dokázal snad jen břichomluvec. Do toho si herci užili ještě také tahání a zvedání bedny po jevišti, která dokázala vmžiku změnit charakter prostředí. Prostě skvělé zpracování a výtečné výkony, nehledě na příběh, který je o snu snad každého z nás, něco se svým životem udělat a dobýt svět.
Pozitivní nálož díky Plným kapsám šutrů
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Kultura
Dita Jarošová
Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/
Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .
Dita Jarošová
Burešův Maelström ?
Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...
Richard Mandelík
Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby
Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.
Ladislav Kolačkovský
Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně
Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.
Pavel Král
Spravedlnost
Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...
Počet článků 16 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 294 |
Blog kulturní žroutky
Novinářka, recenzentka muzikálových představení, tvůrkyně koláží, tanečnice, nadšenec do kulturního dění a umění.